Jak se stát politikem?

Pondělí v 19:24 |  Jak se stát politikem
Jak se stát politikem?

Po té tak zvané revoluci jsem si myslel, že jsme se konečně zbavili politiků. Politici, to je zvláštní sorta tvorů, které zařazujeme v živočišné říši pod společným znakem "škodná". Do této sorty zařazujeme tvory, které jsou, jak nám název napovídá, škodlivé a tedy po všech stránkách neužitečné.
Tak to bylo vždy, pokud si pamatuji. Politici byli široká skupina lidí nižších, vyšších i těch nejvyšších kategorií, o kterých se muselo stále psát v novinách, mluvit v rádiích a vídávali jsme je často na televizních obrazovkách, jak četli své projevy před mikrofony. Obecně jsme je označovali jako nomenklaturní kádry. Nomenklaturní kádři měli nárok na vyšší zařazení, vyšší platy a vyšší životní standard. Ti nejvyšší politici měli i své speciální obchody, kde dostali koupit levnější zboží nebo zboží, které nebylo v běžných obchodech k dostání. Měli přednost na nedostatkový sortiment, jako byly tehdy například i auta, na které musel běžný občan čekat několik let, když si předtím zaplatil vinkulaci. Takoví politici měli právo vládnout a tvořit vládu. Neboť, milí občané, bez vlády to nejde. Zkusili to nedávno v Belgii, kde skoro dva roky neměli vládu a vše bezchybně fungovalo, ale nakonec i tak tu vládu sestavili.
Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges v povídce "Utopie unaveného muže" v rozhovoru s mužem z budoucnosti na otázku: "Co se stalo s vládami a politiky?" Odpověděl: "Podle tradice postupně vyšli z módy, organizovali volby, vyhlašovali války, určovali sazby, konfiskovali majetky, věznili, snažili se zavést cenzuru a nikdo na světě si jich už nevšímal. Tisk přestal zveřejňovat jejich příspěvky a portréty. Politici byli nuceni hledat si statečnější práci, a někteří z nich se stali dobrými komiky..."
Borges byl spisovatel, jak jsem již uvedl a byl dobrý, ale v tomhle se mýlil. Respektujme však, že každý spisovatel má právo na nadsázku a fantazii, ale na budoucnost měl růžové brýle. Nebo šlo skutečně v té knize jen o utopii? Vždyť co bychom dělali bez vlády nebo co by dělala vláda? Vládní ministři a jejich ansámbl by byli nezaměstnaní a zvýšila by se tak nezaměstnanost. K nezaměstnanosti by přispěli i novináři, kteří o vládě píší a dělají s nimi intervia, příspěvky, portréty, jak již pan Borges se zmiňoval. Tolik celebrit ze showbyznysu a sportu zase nemáme, aby stačili nahradit politiky a uživili by všechny novináře a redaktory. Borges píše, že by si politici museli sehnat nějakou statečnější práci a mnozí z politiků by mohli být i dobrými komiky. Těmi komiky jsou mnozí už i teď, i když ne velmi dobrými a k ​​popukání to není. Jedině, že by se někdo rozhodl puknout z něčeho jiného, ​​než je smích.


Vláda proto musí být, i kdyby na chleba nebylo. Samozřejmě i politici, bez nich by to nešlo. Kdysi bylo snadné stát se politikem. Stačilo se přihlásit do té skvělé strany, získat červenou průkazku a stali jste se při správné životosprávě nomenklaturním kádrem. A měli jste vystaráno. Stačilo jen přikyvovat, hlasovat a tleskat. Dneska je to o něco složitější. Máte k dispozici několik stran a rozhodnout se pro tu správnou, která by z vás udělala nomenklaturního kádra, je intelektuální problém, vyžadující přemýšlet.Ne, že byste na to šli přes opravdové myšlení. Bůh chraň! To by politika příliš zatěžovalo. Myšlení a vzdělání je důležité pouze pro občany-nepolitiky, kteří se musí živit vlastní prací, tvořením hodnot, pomáháním spoluobčanům ve zdravotních a komunálních službách, vymýšlením vynálezů a podobnými neatraktivními záležitostmi, které politika nemohou nikdy zlákat a skutečné myšlení by mu bylo jen na překážku. Vždyť na co by politik musel myslet nebo vymýšlet například parní mašinu, atomovou bombu, cyankáli ...? To už bylo dávno vymyšlené, tak co...
Stát se dnes politikem, je proto složitější proces a pár praktických rad zájemcům neuškodí. Nesmíme zapomenout snad na nejdůležitější podmínku jak se stát se politikem, a tou je, narodit se. Musíte se narodit jako rozený politik. Mnozí se tím vyznačují a jsou i tak hodnoceni a uznáváni. Za druhé, jak říkají vědečtí psychologové, musíte se zbavit skrupulí. Politik bez skrupulí má daleko větší šance uspět.
Politik musí být rozhodně rozhodný. Tato vlastnost mu umožňuje, že když se politik rozhodne něco udělat, tak to rozhodně udělá, i kdyby to byl vyložený nesmysl. Může mu v tom zabránit jedině to, že se rozhodne to neudělat. Z toho je zřejmé, jak důležitá je pro politika rozhodnost. S rozhodností úzce souvisí i obezřetnost. O tom, zda se politik rozhodne být rozhodný nebo nerozhodný, závisí na obezřetnosti. Bez obezřetnosti se politik daleko nedostane, protože neobezřetný politik si může velmi ublížit. Politik může ublížit všem dokola (samozřejmě kromě svých blízkých, přátel a sponzorů), ale nemůže ublížit sobě. To je zásadní věc. Z toho vyplývá i další vlastnost, a to je zásadovost.
Jednou z hlavních zásad, která se u politika vyžaduje, je být zásadně zásadový. Bezzásadový politik nemá žádnou šanci uspět. Není moc těch zásad, které musí politik uznávat, ale jednou z nejzásadovějších zásad je být přesvědčen, že všichni občané jsou hloupí a jen on je ten nejmoudřejší. Že všechno zná a umí, jak říkával pan Werich. Z dalších důležitých zásad politika je, že nemá žádný zásadní názor. Mít názor to zase souvisí s tím nepohodlným přemýšlením, na co jsou odkázáni jen řadoví občané, ale jejich názor i tak nikoho nezajímá. Politik, i když nemá názor, ale má vždy pravdu. To je zásada, o které se nediskutuje. Když k diskusi náhodou někdy někde přijde, tak je politik ochoten za svou pravdu bojovat až do poslední kapky alkoholu v krvi. Už jste viděli politika, který by neměl pravdu? Rozhodně ne!
Politik musí být vždy ochránce. To je jedno čeho, ale musí si vždy vymyslet, co bude chránit. Může to být národ, dělnická třída, lidská i nelidská práva, ekologie nebo i samotný mír ve světě a to i za cenu, že by neměl zůstat kámen na kameni. Politik musí umět slibovat. Nesmí existovat nic na světě, co by nemohl politik slíbit. Takových jsme tady, věru už měli a také máme. Vždyť je znáte ze své vlastní zkušenosti. Když vám politik slíbí, že za jeho vlády postaví někam dálnici, tak ho nebudete sledovat a budete ho volit i na budoucí období, protože kdo ví? Možná ta dálnice přece jen někdy bude postavena. Možná se časem více rozkrade, protože k dálnicím patří i tunely a tunelování je pro politika druhá přirozenost.
Mnozí mají představu, že politik musí být přesvědčivý.Vůbec ne, jen musí umět přesvědčovat. Politik vás musí neustále přesvědčovat, že se budete mít dobře. On to tak zařídí, i kdyby vám měl přitom zakroutit krkem. To si zase nemyslete, že by politik někomu osobně vykrucoval krk. To tedy ne! Na to má institucionální aparát, který se velmi rád přiživí na tom, abyste se měli dobře. Samozřejmě za předpokladu, že i institucionální aparát se bude mít dobře. Zpravidla lépe, protože by mu nestálo za to, abyste se měli dobře a měli vykroucené krky.
Politik se musí umět i ohodnotit. Nejjednodušší způsob je ten, že si schválí v parlamentu pětinásobek průměrného platu, o kterém se může průměrnému zaměstnanci akorát tak snít během bezesných nocí. V kolébce demokracie, ve starověkých Athénách, nebyli politici placeni. Svou politickou činnost považovali za čest a službu pro ostatní občany. My však kromě té starověké demokracie jsme se posunuli o hodně dál a máme tu tržní hospodářství. Zkuste si na trhu koupit za čest třeba i jen tu nejubožejší jachtu. Prdlajs!To by nebyl žádný kšeft a dobrý život. Protože, kdo se chce dneska čestně uživit musí se stát velkým lupičem. My to máme usnadněno tím, že loupežnictví máme v tradicích a bylo vždy uznávané.


Politik nemusí mít pracovní dovednosti, protože pracovat nemusí, ale musí umět řídit. K tomu nemusí mít žádné dovednosti a znalosti, protože rozený politik se už narodil jako politik a učit se řídit nemusí. Průměrný občan s podprůměrným platem, když chce řídit například automobil, musí se to naučit v autoškole. Jinak téměř jistě by někde naboural. Politik může nabourat akorát tak stát nebo zeměkouli i přestože, to bývá někdy pořádný masakr, ale kdo by si takové prkotiny dnes taky všímal? Voliči zajistě ne. Ti mají svých starostí habaděj a proto milý občane, když chceš mít báječný život, staň se rodilým politikem. Tečka!!!

P.S. : Článek je převzat z knihy "Nemiluji Slovensko a jiné blogy", kterou si můžete zdarma stáhnout z linku:
 

Další články


Kam dál

Reklama
 
Vsevjednom.cz



Flag Counter