Neoslavujme 28. říjen

23. října 2018 v 0:42 |  Neoslavujme 28. říjen
Neoslavujme 28. říjen

Oslavovat, nebo neoslavovat? To je otázka. Nevyslovil ji sice Hamlet v státě Dánském, ale mnohokrát zaznívala v posledních letech u nás.
Komentář v tisku: "Ani jeden z těch vandalů, co rozebrali československý stát, nebyl osobností jeho formátu. Jejich neschopnost pochopit hodnoty spolupráce, tolerance a demokracii, jejich hloupost a malost jsou silnější než historická pravda. Připomenutí jim, že kdyby nebylo dne 28. října 1918, nebyl by zde nikdo z nich, ale ani HZDS a SNSje úplně zbytečné. K jejich uším to nedolehne a jejich rozum to neosloví. Oni chtějí přepisovat dějiny...
(Aleš Krátky, Nový čas, 30. 10. 1999)




Máme tu znovu říjen. Ten se vyznačuje tím, že přišly zvířecí říje, padaní listů a všechny možné sychravosti. Vyznačoval se také tím, že jsme v něm slavili ještě nedávno státní svátek - Den vzniku republiky. Určitým časovým obdobím byl také Dnem znárodnění, což byl takový malý eufemizmus pro krádež ve velkém. Také z něho chtěli udělat i Den federace, ale ne příliš úspěšně. Ať tak nebo tak, byl to velký den, kdy jsme nemuseli jít do školy a později do práce. Až donedávna, než se naši velcí vlastenci rozhodli ho zrušit. Přišli na to, že zas to nebyl tak velký den s velkým D pro Slováky, protože v den dvacátého osmého v měsíci říjnu léta páně 1918 Slováci nehli ani malíčkem, ale ti Čecháčci si dovolili zákonem vyhlásit republiku Československou. Pod tím zákonem byl podepsán pouze jeden Slovák, myslím, že ho nazývali Šrobárem a ten neměl žádný mandát od nikoho a řídil se jen takovým svým instinktem, který nebyl ani ryze slovenský, ale československým instinktem.
Ten Čechoslovakista Vavro Šrobár byl futrovaný vyvrhel, lehkomyslný, rozezlený štreberský darmožrout , prašivá ovce slovenská a prolhaný lhář a šejdíř, jak nazýval tyto Slováky kolem Vavra Šrobára odchovaných filosofií T.G. Masaryka, co psali do časopisu Hlas podle písačky, nebohý baťko Vajanský.
Starý baťko a uznávaný bard slovenský Svaťo Vajanský měl utkvělou představu o tom, že jednoho krásného dne puknou tatranské žuly, zjeví se nad nimi bílý ruský orel a přifrčí ruský car, nakope Maďary a Rakušáky do zadnic, osvobodí chrabré Slováky z cizího područí, kteří pak vyjdou ze světové chumelenice s čistými rukami, zasednou za stůl vítězů,marné proti nám jsou vzteky, jak to tak nějak popisoval ve svých básničkách, románech a úvahách. A tu si dovolí nějací lapiduchové štreberský nebo šrobárský ošemetníci podrazit jeho autoritu a vypisují v tom svém časopisu Hlas podle písačky, že by měli Slováci zdvihnout své zadky a měli by pro svoje osvobození něco udělat, a ne jen pasívní nicnedělání.
Oni se potom i několik z těch pasivistů sešli za dva dny v Turčianském svatém Martině, aby podepsaly Deklaraci, že se cítí být větev československého národa, ale rychle se pak rozběhli do svých domovin předvádět se v pasívívním nicnedělání, ale už to všechno běželo mimo ně a ty prašivé ovce hlasistické už je nepřipustili k věci, aby něco nezkonili. Někteří pasivisté byli dokonce i ochotní skočit na sladké řečičky nového uherského premiéra grófa Károlyiho, který začal vyhlašovat, že opravdu nějací Slované či Slováci v Maďarsku žili a žijí, a že by jim mohli udělit i autonomii, když budou poslušní. Ale to už Čechoslovakisti nedovolili a hnali Maďary ze Slovenska, když se tam nacpali i s vojskem Béla Kuny.
Však to těm štreberským darmožroutům a hlasistickým čechoslovakistům i bezbožným českým kacířům naši vlastenci patričně spočítali, když se vzpamatovali z prvního šoku a přišli k moci po dalších volbách s pomocí nábožensky uvědomělých voličů. Když viděli, že byli vyšachováni ze všech lukratívních státních fleků tehdejšími Čechoslovakisty a dokonce i rodilými Čechúny, vystoupili z maďarské lidové strany Néppárt, založili si vlastní lidovou stranu, protože zjistili, že mohou být i roduvěrní Slováci a nejen roduvěrní Maďaróni.Maďaři jsou sice starý národ, co přišel šmejdit do Evropy na malých koních a také uměl velmi dobře střílet z luků a proto je radost být členem takového národa a být na to hrdý, ale i Slováci jsou starý národ, jak to už v 18. století zjistil na svoji faře důstojný pán Papánek a z nich (podle něho) pochází i Kelti a Germáni. A tady se musíme zeptat spolu s těmi procitnutými roduvěrnými Slováky: Může být tak starý národ bez státních funkcí? Odpoveď je jednoznačná: Nemůže!
A tak tu máme dnes roduvěrné Slováky ve funkcích. Ale zase si nemyslete, že je pro ně nějaké terno. Slovensko je malý stát a kde kdo o něm ve světě nic neví, ale takové Velké Maďarsko, to by už bylo něco pro naše roduvěrné. Například János Szlota, dnes už není ani poslanec, protože kdejací dnešní čechoslovakisti do něj vrtali. Ale ve Velkém Uhersku by do něj čechoslovakisté nevrtali, to si pište. Nebo kluci z naší Pospolitosti, dnes by ani jen netušili, že nějací Slované v Uhersku kdysi vůbec existovali. No uvažte, někteří nemají ani uniformy. Ale kdyby byly v uniformách Maďarské gardy, to by byla paráda. A bývalý bánskobystrický župan. Uznejte, je to nějaký post pro člověka takového formátu? Dnes už mohl být bez čechoslovakistů daleko daleko dál. Nemám velkou představivost, ale umím si ho živě představit v dolománě a s čákou na hlavě. Sličnějšího Maďara by jste nenašli v široširém Velkém Uhersku. A my všichni jsme dnes mohli mezi sebou vesele mlet jadrnou maďarštinou, až by se nám od huby prášilo.
Proto si myslím, že nemáme důvod oslavovat 28. říjen.

P.S. : Tento článek byl převzat z knihy "Nemilujem Slovensko a jiné blogy", který si můžete stáhnout zdarma kliknutím na následující odkaz:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 
Vsevjednom.cz



Flag Counter