Za tu naši slovenštinu

1. listopadu 2018 v 20:41 |  Za tu naši slovenštinu
Slovenský jazyk je nej- na světě, jak se sem a tam dočtu. Je nejkrásnější, nejlibozvučnější, nejtěžší... Ale je to skutečně tak? Je skutečně nejkrásnější? Co na to Maďaři, kterým se zdá, že ten jejich je nejkrásnější? Nebo Francouzi s tou jejich francouzštinou? Nebo třeba Afričan co mluví jazykem kikongo či kikuju a mnozí jiní obyvatelé planety, co melou téměř sedmi tisíci známými jazyky? Použít předponu nej je, zdá se mi, příliš subjektivní pohled, ale pokusme se na něj podívat objektivně.


Dočetl jsem se od některých historiků, že slovenština je velmi starobylý jazyk, matkou slovanských jazyků a že už Řek Konstantin do něj přeložil Písmo svaté a podobné koniny. Naši předkové se skutečně nějak dorozumívali. Měli svoje dialekty, které byly dosti rozdílné a ovlivněné dialekty jinými. Vždyť se zde míchali a migrovali jižní Slované po vpádu Maďarů do Panonie nebo Valaši z nynějšího Rumunska a Ukrajiny, Rusíni, Poláci a jiné národy, takže zde byl pěkný řečový chaos. Každá vesnice, údolí nebo oblast měla svoje nářečí a věru by se i mezi sebou těžko dorozuměli, ale to ani nemuseli, vždyť zde byla dost statická populace připoutaná k půdě a cestovky tehdy ještě neexistovaly.
Dostat se z toho chaosu podnikl první pokus kněz Jozef Ignac Bajza, který v 18. století napsal knihu o jakémsi mládenci. Ten pokus dopadl neúspěšně, neboť té knize málokdo rozuměl. I nějací řeholníci od Dunajce se pokusili přeložit v té době Bibli, ale byl to marný pokus. O trochu úspěšnější byli další katoličtí kněží, kteří se za tímto účelem sdružily do učeného tovaryšstva. Vůdčí osobností těchto učených tovaryšů byl kněz Tonda Bernolák. Konalo se to v rámci osvícenství, kdy korunovaná Mariška Tereza a zejména synáček Pepa II. si usmysleli, že faráři si mohou své litánie kázat i v národních jazycích a nejen v latině.
To byl u nás problém.Tady se písemnosti psali vždy v latinském jazyce a když bylo nutné použít naši řeč, použili češtinu, která již byla natolik konsolidovaná, že do ní čeští reformátoři v 15. století přeložili i Bibli a po té ji v Kralicích vytiskli novou technikou knihtisku. Kralickou češtinu téměř každý dobře chápal a byla dost rozšířená, protože na území dnešního Slovenska bylo v 16. a 17. století přes tři čtvrtiny všemožných reformovaných protestantů, luteránů a jiných neznabohů, kteří se v kostele tou řečí modlili a zpívali písničky. A to byl ten problém, protože bylo nutné v rámci habsburským státem prosazovaného obnovení katolicismu, převést obyvatele na tu správnou katolickou víru a na to bezbožná čeština nebyla vhodná. Byla zde k dispozici ještě vzmáhající se maďarština, ale té naši bodří poddaní rozuměli pramálo a o nic méně než latině. Úkolem doby bylo vytvořit jazyk, kterému by naši rekatolizovaní poddaní rozuměli. Učení tovaryši použili jedno ze západoslovenských nářečí, které se však také příliš neujalo.
Další pokus o zavedení slovenštiny do života udělali pro změnu evangelíci kolem Ludevíta Štúra, a protože jim ta čeština moc nešla, Češi jim vyčítali, že ji mrší. Neovládali dobře pravopis, když vytvářeli své básnické výtvory, tak je začali vytvářet v řeči lidu a tam pravopis nehrál roli. Každý si mohl psát jak chtěl a tak se z nich stali velcí básníci. Část luteránů kolem Janka Kollára s tím nechtěli za nic na světě souhlasit, ale neporadili si s tím, protože katoličtí kněží měli své zásady, souhlasili se Štúrem, takže čeština neměla šanci. Vzniklo nárečja slovenskuo. Jak vidíte, začali vytvářet přípony, udělali krátkou mluvnici, používali dvoj, troj i čtyřhlásky, například ieou. Zní to veľmuo ľubozvučnuo.
Ján Kollár a vzdělanci kolem něj hlásali "čechoslovanskou ideu", ve které kmeny: Češi, Moravané, Slezané a Slováci tvoří jeden slovanský národ. Na rozdíl od něj,Štúr o Slovanech mluvil jako o jednom národě a Čechy, Moravany, Slováky, Poláky, Rusy, atd., považoval za jednotlivé slovanské kmeny. Slováci jsou jedním z jedenácti kmenů.
Vůči vzmáhající se maďarské tvorbě, postavil Štúr veršíky lidové slovesnosti, přestože Slováci měli bohatou literární činnost za sebou v latině i v češtině, nemluvě ani o literárních pokladech, které vznikaly v Čechách již ve 14.století a které Slováci mohli klidně přijmout jako svou tvorbu. Ve své mluvnici se on a jeho přívrženci obrátili do chaloupek zastrčených a století zakonzervovaných ve středoslovenských horách. Štúr vytvořil tak nový národ slovenský. (Nebo kmen !?)
Štúr to měl v té své hlavě kapku popřehazované, když napsal v němčině traktát "Slovanství a svět budoucnosti". (Zajímavé, že to nenapsal v té jeho mluvnici.) Tam tvrdil, že v budoucnu budeme všichni Rusové. Přijmeme jejich náboženství, občanské společenství, písmo a také řeč. Ruštinu považoval Štúr za budoucnost slovanství a azbuku, která vznikla z cyriliky,za slovanskou abecedu. Hned po ruštině podle Štúra následuje srbský jazyk, který také používá staroslovanskou cyrilici, a proto dal přednost středoslovenskému nářečí, které má blíže k Srbům před západoslovenským, které má blíže k češtině. Štúrova divná všeslovanská idea byla, že pokud se máme v budoucnu spojovat, musíme se nejprve rozdělit a zaměřit se máme na nezkažený východ (Rusů) a ne na zkažený západ (Čechů). Západní osvícenství a liberální racionalismus byly pro něj a jeho partu přímo dílem Lucifera. Rusko tak pomůže ostatním slovanským kmenům v boji za národní osvobození. Tohle mesiášství a rusofilní panslavismus dlouho přetrvával u některých Slováků. Bard Vajanský a pomatení národovci kolem něj byli o tom dlouho přesvědčeni a z těch bludů se vyléčili až potom, když zjistili, že to v Rusku neklape tak, jak si to Štúr představoval.
O starověkých Řecích je nám známo, že nebyli tupci. Řecko tvořilo několik odlišných kmenů: achajský, jónský, aiolský, dórský a jiné. Měli samostatné městské a ostrovní státy, které od nepaměti vedly mezi sebou války. Byly tam potomci starověkých civilizací Hellady, Kyklad, Mykén, Minojské kultury, všichni mluvili svými dialekty a měli i různé varianty řeckého písma, které ustoupily nejdokonalejší variantě z nich, která se používala ve středisku vzdělanosti a filozofů ve městě Milétu. Sjednocení písma mělo pak zpětný vliv i na vytvoření celořeckého jazyka - koiné. Donutily je k tomu jednoduše společenské a politické poměry, aby vystupovaly svorněji mezi sebou a jednotně vůči okolnímu světu. Jak jsem už zmínil, nebyli tupci.
Německo v době Napoleona tvořilo 38 států s vlastním panovníkem, měnou, zákony i vládou. Na území německy hovořícího obyvatelstva žijí Sasové, Bavoři, Prusové, Alemani, Alsasi a jiné germánské kmeny, které měly vlastní státy a vlastní minulost a jejich dialekty byly mnohem více odlišné, než byla a je dnes slovenština a čeština. Spolu se Švýcary a Rakušany přijaly společný spisovný jazyk na základě dolnosaské "různojazyčnosti", do které Martin Luther přeložil Bibli. Ani Němci se neprojevují v historii většinou jako tupci.
Velký italský básník Dante Alighieri, autor Božské komedie (také nebyl žádný tupec), už ve 13. století rozdělil italštinu na 14 dialektů a předpověděl, že v budoucnu z nich bude jeden literární jazyk. V době vzniku italského království v roce 1861 mluvilo spisovným jazykem pouze 2,5 procenta populace a dnes, když tak koukám na italský film, vidím, že každému makaronovi to jde dobře od huby. Podobně si to tak udělali i v Číně, ve Španělsku, Francii a také v anglicky mluvících zemích. (Štúr o nich napsal, že si zkomolili (zbalamutili) jazyky.)
Pokud přeložení Bible do jednoho z německých nářečí vedlo Němce ke sjednocení svých jazyků a utvrzení si své identity, tak přeložení Bible do češtiny posloužilo našim farářům k jazykové i národní odluce. To jsou takové životní paradoxy. A tak dnes máme svou nezkomolenou slovenštinu. Musím však uznat, že od té doby ji dost komolili mnozí jazykoví experti a akademici, kteří si v nejnovější době z ní udělali docela příjemné bidýlko.
Slovenština po vzniku Rakouska-Uherska vlivem intenzivní maďarizace u Slováků postupně zanikala. Drželo se jí jen pár jednotlivců a hrozil její úplný zánik, protože se odtrhla od životaschopné češtiny. Štúrův následovník Miloslav Hurban slíbil dokonce, když začalo Slovákům v Uhersku přihořívat, že jazykovou odluku jednoduše zruší a on sám začal znovu psát v češtině. Chtěl tak odčinit, co spolu se Štúrem a Hodžou napáchali. Napsal: "Kdokoliv bude uvažovat o rozloučení Čechů a Slováků, smí tak učinit jen pod tou podmínkou, že si nejprve připamatujete neblahé důsledky odluky první a teprve pak se rozhodněte".
Záchranou pro ni byl vznik nového státu československého. Ještě po vzniku republiky se vycházelo z jednotného jazyka, který měl momentálně dvě vývojové varianty a mluvilo se o jejich postupném splynutí. Rozdílný nádech se nepovažoval za oddělující a odlišující, ale za nářečové rozdíly v rámci jednoho jazyka, tak jak je to i mezi jednotlivými nářečími na území Slovenska. Odlišnosti se považovaly jen za okrajové v přesvědčení, že literárním pokrokem se brzy dosáhne jazykové unifikace.
Obrat nastal poté, když naši katoličtí faráři zjistili, že Češi nám zde chtějí zavést ten svůj tradiční ateismus, a tak si vzpomněli, že my nejsme větev jednotného národa československého, ale jsme svébytný národ a máme i svou svébytnou řeč. Defacto Hurbanův odkaz poslali do prčic.
Jazykoví bidelníci, aby se vyhnuli balamutění , začali měnit morfémy slov, vymýšleli nová slova a vyhazovali ze slovenštiny "bohemismy", které ještě Štúr běžně používal a slyšel jsem je u mé mámy, místo toho, aby je přijali jako synonyma a obohacovali tak jazyk.
Začalo to vydáváním krátkých mluvnic, kde ještě byly přijatelné české tvary jako vědět, konec, prášek, svoboda, válka, ložnice,lahev, kartáč a podobná slova. V dalších úpravách přijali se raději hungarizmy a germanizmy než ty kacířské bohemismy (fľaša, kefa). Moje matka mi vždy říkala, namazat chleba se sádlem nebo marmeládou. Nikdy mi neřekla natřít. Proto jsem byl v rozpacích, když jsem se dozvěděl, že správně je nátierka a ne pomazánka. Když jsem byl nemocný, napsala mi do školy svým krásným rukopisem omluvenku. Ospravedlnenka, to ani nevěděla, co to slovo znamená. Ještě tehdy ani neexistovalo. Když jsem začal chodit do školy v roce 1949, měli jsme v mluvnici souhlásku "Ř" a dvojhlásku "OU", které v dalším ročníku zmizely, neboť začali úřadovat jazykoví bidelníci a ti usoudili, že tyto písmena se nemusíme učit a že my máme svoji svébytnou řeč a jinou, než mají Čechúni.
A pokračuje to dál. Dnes nesmím někomu něco doporučit, ale odporučit, i když mu nic odporučit nechci, ale chci mu právě něco doporučit. Nemohu ani navázat na můj text, ale musím nadvázat. Když hudebník hraje zpěvákovi na hudebním nástroji, tak to neni hudební doprovod,ale hudební průvod. K průvodům, zejména těm májovým, jsem měl vždy záporný vztah a nemám ani dobrý vztah k těm puristickým výmyslům jazykových bidelníků. Těm malým lezúňom (batolatům),černé erotické bielizni (prádlo) a podobným výplodům jazykových bidelníků. Sem tam se dočtu, že požadují peníze ze státního rozpočtu, aby mohli intenzívněji zkoumat dialektologii, etymologii, morfologii, stylistiku, lexiku, syntax atd., až se mi zdá, že ten náš jazyk je i nejprůzkumovatelnější. Jen škoda, že se v něm nedá napsat dobrý text k písni, totéž platí na dabingy v telce, které jsou tak otřesné, že se to nedá poslouchat. Nechci však tím tvrdit, že ten náš jazyk je i nejotřesnější.
Nemusíme mít z toho mindráky. My už to nějak přežijeme. Však už Štúr, když zaváděl v 19. století to své nárečja slovenskuo, myslel, že je to jen dočasná záležitost a potom přejdeme k ruštině. Ruština to asi nebude, tahá za kratší konec, ale nějaká forma angličtiny nebo tak něco, to zajistě bude. Dnešní komunikace v tomto malém světě je vlivem techniky natolik intenzivní, že je ten náš analfabetismus na překážku. A bude ještě intenzivnější a hrát si na našem malém pískovišti na uvědomělé Slováky, bude pro naše vnuky a pravnuky jen umělý folklór, který nám stále v televizi předvádějí.

P.S. : Článek je převzat z knihy "Nemiluji Slovensko a jiné blogy", kterou si můžete zdarma stáhnout z následujícího linku kliknutím na něj:
Začátek formuláře
Konec formuláře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
 
Vsevjednom.cz



Flag Counter