Nehaňte naše soudy

Nehaňte naše soudy

24. října 2018 v 18:03
V posledních letech se v našich médiích poměrně často vyskytují kritiky na adresu našich soudů. Že jsou pomalé, soudí si jak chtějí, velké zloděje obcházejí a orientují se jen na malé zlodějíčky a připisují jim mnohé jiné neplechy.


Když chceme být objektivní, tak bychom si měli uvědomit, že nespokojenost se soudy byla vždy a není to jen problém posledních let. Dějiny nám dávají na to spoustu příkladů už od doby Chammurapiho, který vydal první zákoník. A to bylo hodně dávno a moc se o tom tehdy nepsalo. Ale i v té době se to stávalo, když se psaní začalo dost používat. Nechci mluvit o římském Pilátovi, protože ten příběh i tak skoro každý zná, ale mohu zmínit jeho současníka Nasa Ovidia, jenž byl slavný římský básník a o soudní nespravedlnosti často psal i ve svých básních. Nasa nechal odsoudit do věčného vyhnanství císař Oktavianus, neboť mu běhal za jeho dcerkou Julií. Oktavián si tak vyřešil svůj rodinný problém. Tečka!
I mnozí jiní mocní vládci si řešily přes soudy své problémy. O tom, jak mocní praktikovali římské právo v tak zvaných civilizovaných státech, by se dala napsat celá knihovna knih. Možná stačí zmínit slavnou inkvizici, náboženské pogromy, upalování čarodějnic a kacířů a podobné ukázky právní kultury. Když nějakému hamižnému králi se zachtělo okrást bohatý mnišský řád, tak vytvořil soudní dvůr, který mnichy odsoudil na smrt, propadení majetku a bylo vymalováno.
Nemusíme se upínat pouze na temný středověk inkvizice, pogromů a templářů, protože čas je pojem relativní, ale se můžeme zaměřit i na tu naši dobu. Každý z nás snad v televizi viděl dokument, ve kterém německý soudce Roland Freisler soudil spiklence, kteří chtěli nechat vybuchnout Hitlera. Hrůza se na ten dokument dívat a ne ještě stát před takovým uječeným soudcem, který měl za sebou studium římského práva. Podobný zážitek prožívali asi i miliony sovětských občanů, kteří se ocitli před sovětskými soudci. Málokdo z těch občanů to měl možnost přežít. I my jsme měli ještě nedávno takových Octavianů, Freislerů, Višinských, Urvalků (et cetera), co obviňovali a soudili jménem mocných. Mocní si tak vyřizovali své účty prostřednictvím soudců, ačkoli mnohým naivním občanům by se mohlo zdát, že je to věcí pouze soudců. Proto nehaňme soudce.
Když jsem o tom nedávno přemýšlel, tak jsem přišel na to, že jsou to stejní lidé jako každý jiný člověk. Aristoteles kdysi napsal, že člověk je v podstatě zvíře a když mu to umožníme, stane se z něj bestie. Každý máme v sobě ty živočišné sobecké geny a pudy, které z nás dělají zvířata. Sokrates chodil během slunečného dne po Aténách s lucernou v ruce a hledal člověka. Však mu to potom mocní človíčkové spočítali. Nenechali se provokovat od nějakého ošuntělého filozofa a nechali ho odsoudit k smrti požitím bolehlavu. Jakožto v Aténách měli tamtu, jak se říká ..., tu demokracii a ne plutokracii a oligokracii, tak potom, když zjistili, že Sokrata odsoudili neprávem, nechali ty soudce a žalobce odsoudit na smrt nebo do vyhnanství. Kam bychom dospěli, kdybychom odsoudili všechny ty naše soudce na smrt jen proto, že někdy odsoudili nevinného? To bychom přišli o všechny soudce.
Po převratu jsem si koupil knihu od Viléma Hejla "Zpráva o organizovaném násilí", ve které autor píše o některých soudcích jako o kariéristech a primitivních osobách bez obrysu a bez páteře s erodovanými charaktery a mnohé z nich lze označit za justiční vrahy . Jsou to silná slova, ale autor je dokládá množstvím příměrů a argumentů a není důvodu tomu nevěřit. K tomu je nutné podotknout, že to byli zejména ti z té staré gardy padesátých let, kdy byly udělovány stovky doktorátů aktivistům, kteří neměli ani maturitu a absolvovali jen několikatýdenní kurz z trestního práva. Vilém Hejl píše, že socialistická zákonnost byla tehdy prosazovaná zcela nezákonnými prostředky a bylo vynakládáno veškeré úsilí, aby se do senátu vybírali lidé co nejobezřetněji. Soudci byli lokajové režimu, plnící stranická direktiva. Od soudců se žádalo, aby uměli napočítat do dvaceti a pak už dávali jen doživotí nebo oprátku. Ti novější jsou již vzdělaní na právnických fakultách.
Takový soudce za normalizace byl vzdělaný na fakultě a nikoho k trestu oběšením neodsoudil za to, že se choval protisocialisticky. Ti dávali jen pár let za to, že někdo o nějakém debilním papaláši řekl, že je debilní papaláš nebo vylepil plakát, na kterém žádal dodržování lidských práv. Nebo že někdo mařil dozor nad církví, protože se nedovoleně na veřejnosti pomodlil nebo někdo nedovoleně podnikal, či snad chtěl zdrhnout za čáru nebo jinak ohrožoval socialistické zřízení. Takoví soudci mají právo na penzi, aby mohli v pohodě vzpomínat a rozjímat a ne, že by jsme jim dali vypít bolehlav. U nás ty, co soudili za komunistů nechali soudit dál. Odvolávají se, že soudili dobře, podle tehdy platných zákonů, což je fakt pravda. Takové něco jako osobní svědomí nebo hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně, jim nic neříká, protože se o tom nepsalo v zákonících, tudíž jsou nadále ctnostní a nevinní. Proto je nehaňme!
Anatol France někdy napsal, že nevinnost bývá většinou štěstí než ctnost. Povídal jsem si kdysi s jedním odsouzeným zlodějem, a ten mi řekl, že kdyby vydělal průměrný statistický plat, jaký udávají v novinách, tak by nikdy nekradl. Měl smůlu , že v každém zaměstnání, kterým prošel, to nebylo ani polovinu z toho statistického průměru, a proto si přilepšoval kapsářstvím. Kdyby měl štěstí a zaměstnal se jako soudce, nemusel by krást a mohl být ctnostný a spravedlivý.
Naši soudci svého času požadovali zvýšení platů na pětinásobek průměrného statistického platu, aby mohli být ctnostní a lépe odolávaly pokušení brát úplatky. I důchody si navýšili větší, s jakýmisi nadstandardními příplatky podle odsloužených let, takže nyní je mohou mít vyšší než penzionovaný prezident, jak o tom psali v novinách. V době, kdy ve vládě a v parlamentu odsouhlasili úsporná opatření a zmrazení mezd, soudci prostřednictvím svého Ústavního soudu si odklepli, že jich se to nemůže týkat, protože by to bylo ohrožení jejich soudcovské nezávislosti a tím i ohrožení třetí složky moci ve státě. Stačilo, aby zmíněný zloděj měl štěstí a měl ten správný úřad, tedy byl by soudcem.
Říká se, že kdo má úřad, ten má i rozum a moc. Představte si, že by soudci nebyli soudci a byli by na místě bezdomovce Pišty, který byl odsouzen na rok do vězení, že ukradl v supermarketu dvě piva a čokoládu. To si pište, že o nějakou čokoládu a pivo by tam nešlo, ale zůstaly by po nich regály řádně vybílené. Vždyť jsou to také jen lidé, i když mají nyní moc a ještě k tomu jsou nyní i nezávislí. Proto jich nehaňme.
Ti naši soudci tak toužili po nezávislosti, že nyní jsou zcela nezávislí od všeho. Vládne tam prý nezávislá samospráva. Soudci jsou nyní nezávislí od politiky, občanů, dokonce i od spravedlnosti a zdravého rozumu. Vždyť jak jinak je možno vysvětlit to množství absurdních rozsudků, o kterých se můžete každou chvíli dočíst v novinách? Případně si můžete kliknout na níže uvedenou webovou adresu, kde se o nich můžete také dočíst. To se spravedlností nemá absolutně nic společného, ​​ale ani se zdravým rozumem. Rozum však v tomhle světě nikdy nevládl. Celé dějiny lidství nám to potvrzují. S tím se musíme prostě smířit. Proto nehaňme naše soudy.
Anebo přece by nějaká závislost u soudců mohla být? Mnozí skeptici o tom nepochybují. I při mém sklonu věřit v dobro, jsem ochoten ve slabých chvilkách se přiklonit k tomu skeptickému názoru i já, že to tak může být. Vždyť víme, že jsou to jen človíčkové, o kterém již v starých Aténách neměli dobré mínění. Proto si myslím, že kontrola moci je nutná i v soudnictví, ačkoli se soudci tomu brání, když jsou takový nezávislí. A umí se za to i soudit a to poměrně úspěšně,jak nám to mnohé příklady potvrzují. Však o těch rozsudcích si sami kolegiálně rozhodují a jací by to byly kolegové, kdyby si navzájem nevyhověli? Proto je nehaňme za tu příkladnou kolegialitu.
Možná by nám přišlo k dobru, kdybychom si zavedli anglosaský systém soudnictví, kde soudce nerozhoduje o vině či nevině. Stává se, že soudce může být zaujatý,podjatý, podplacený, neukojený nebo co, a pak všelijak odsuzuje. U Anglosasů rozhoduje nezávislá občanská porota, která je mnohočetná a jen tak snadno by se podplatit nedala nebo by byli podjatí. Ale i u nich se stávají sem tam kiksy, jak se máme možnost dočíst tu a tam v novinách, takže ani oni nemají takový spoleh na spravedlnost. Proto nehaňme ty naše soudce.
Nábožensky věřící lidé se mohou spoléhat alespoň na Boží soudy, byť i ty melou pomalu jako ty naše soudy. Ale minule jsem si znovu přečetl v Novém zákoně evangelium Zjevení od apoštola Jana, kde píše o Posledním soudu a přišel jsem k závěru, že ani ti věřící se nemají na bůhvíco těšit. Hrůza mě z toho pojímala. Být rozmlácený železnou holí jako hliněný hrnec a nechat se štípat štíry a podobný výkon spravedlnosti, jak se tam popisuje, také není nějaké terno. Strýc Honza, jakož i ostatní evangelisté sice psali svoje evangelia jen pro Židy a na nás neobřezané pohany přitom nemysleli. To jen Paloš od Šavlových z Tarsu nás do toho zatáhl, ale to bylo pár desetiletí po Kristově ukřižování. A tak nám zůstává, alespoň těm věřícím, se modlit a kát. Nevěřící ateisté ať jdou do nejbližší hospody, dají si tam ze dva panáky a zalijí to jihoafrickým pivem a pak ať jdou koukat na ty naše televizní programy s celebritami a politiky a to se jim bude zajisté počítat při Posledním soudu jako pokání. Ale i tak můžeme být rádi, že na těch našich soudech nás netřískají železnými tyčemi a nenechají nás štípat kdejakou havětí. Proto nehaňme ty naše soudy.

P.S. : Článek je převzat z knihy "Nemiluji Slovensko a jiné blogy", kterou si můžete zdarma stáhnout z následujícího linku kliknutím na něj:

 
 

Reklama
 
Vsevjednom.cz



Flag Counter